HISTORIE

HISTORIE JUDA

Judo (Džúdó džú – jemný, povolný, ústupný; dó – cesta) je styl japonského bojového umění. Je to úpolová disciplína, která se rozšířila do celého světa obzvláště ve své sportovní formě.
U nás bývá džúdó většinou pojímáno jako sport – tj. úžeji, než ho chápal jeho zakladatel Jigoro Kano (1859 až 1938). Z tohoto zúženého pohledu také vyplývá náhled na jeho podstatu a smysl pro život člověka, neboť má i omezení pro sport charakteristická.
Jigoro Kano se narodil v Japonsku ještě za éry trvání feudální epochy, která zde skončila v roce 1867. Až do tohoto období fakticky vládl v ostrovní říši šógun a k nejvýše postaveným společenským vrstvám patřili samurajové. Pod tlakem západních mocností byl v roce 1868 šógunát zrušen a samurajové postupně zbaveni svých privilegií.
Jigoro Kano větství často stonal. Ve škole jej pak stále někdo týral, a tak si vypracoval plán tělesné zdatnosti. V sedmnácti letech se začal věnovat bojovým uměním. Trénoval jujitsu pod vedením Hačinosuke Fukody, jenž vyučoval styl tanšinšinjo. Toto odvětví jujitsu se specializovalo na útoky do míst nervových zakončení a na techniky úderů. Po smrti svého učitele se Jigoro Kano zapsal do další školy, specializované na nagewazu (techniku hodů). Roku 1882 Jigoro Kano založil vlastní styl. Nejprve jej nazýval kano rjú, později dostal název kodokan judo.
Kano o tomto novém judo v jedné ze svých prvých lekcí říká: „Zatímco jsem studoval jujitsu, o které jsem neměl pouhý zájem, došel jsem také k závěru, že to je nejúčinnější trénink jak těla, tak mysli. To mne přimělo rozšířit je do hloubky i šíře. Bylo však nezbytné vylepšit staré jujitsu, protože starý styl nebyl rozvinut a navržen pro tělesnou výchovu nebo morální a intelektuální trénink. Morální a intelektuální trénink nebyly ve skutečnosti nic jiného než nahodilé přenosy z bojového výcviku jujitsu, které bylo výhradně zaměřeno na vítězství. Na druhé straně tím, že jsem znal všechny výhody a nevýhody jednotlivých škol jujitsu, došel jsem k závěru, že je nutné rekonstruovat jujitsu dokonce i jako cvičení pro vojenské účely. Tím, že jsem shromáždil všechny kladné poznatky, jimž jsem se naučil v různých školách, a přidal jsem k nim své vlastní záměry a závěry, založil jsem nový systém pro tělesnou kulturu a mentální trénink, stejně jako pro vítězství v utkáních. Nazval jsem jej Kodokan judo.“
V Tokiu si Kano otevřel malou školu jež měla pouze devět žáků, o rok později osm žáků, ale v roce 1886 již 112 žáků.
V době znovuoživení japonských kulturních tradic a odklonu od slepého imitování Západu mistři jujitsu žárlivě sledovali rozvoj Kodokan judo a nedokázali pochopit, že Kano, který má univerzitní diplom a dostatek finančních prostředků, jim odebírá žáky a tím i obživu. Judo zaznamenávalo velký pokrok a získalo si veřejnost překvapivým způsobem. Všichni obdivovali morální postuláty a vysoký idealismus, jímž oplíval Jigoro Kano, ale na praktickou užitečnost Kodokan judo se pohlíželo s nedůvěrou. V té době nejsilnější škola jujitsu Tocuka Jošinrjú, z níž většinou pocházeli instruktoři tokijské policie, považovala Kodokan judo za svého vážného konkurenta a její stoupenci vyvolávali stále ostřejší rozpory. Ty se vyhrotili natolik, že nebylo jiné cesty než tzv. dodžó jaburi (vpodstatě souboj dvou škol a nalezení pravdivé odpovědi. Škola, která prohrála, automaticky ztratila všechny své členy). V utkání, k němuž každá pozvaná škola vyslala patnáct mužů, přesvědčivě vyhrálo Kodokan judo – ve třinácti utkáních zvítězilo a dvě utkání skončila nerozhodným výsledkem. Zřídka se však uvádí skutečnost, že jeden z poražených stoupenců jujitsu při utkání zemřel. Smrtelné zranění utrpěl Entaró Kouči, když borec Kodokanu Širó Saigo uplatnil velmi účinný a velmi nebezpečný chvat jamaaraši (horská bouře). Tím se ukázala značná převaha Kodokan judo nejen v principech, ale i v technikách, a od té doby se rychle rozšířilo po celém japonském území.
Kanovo nové umění uznal i řídící orgán pro bojová umění – Butokwai.

Judo u nás

První pokusy s výcvikem jiu jitsu se vČeskoslovensku datují v letech 1907 – 1910, pod vedením Dr. Františka Smotlacha, který obstaral německou publikaci o judu. V roce 1919 byl zahájen organizovaný výcvik jiu jitsu při vysokoškolském sportu v Praze. Současně vznikaly kroužky i v jiných místech. V roce 1920 mají zájemci o nový sport k dispozici první český překlad publikace „Das Kano Jiu jitsu /judo/” . V témže roce začíná organizovaný výcvik jiu jitsu v armádě. V roce 1930 jsou organizovány pravidelné kursy pro vysokoškoláky v Praze, právě díky prof. Dr. Smotlachovy. V roce 1933 byl založen pod vedením Ing.Pecáka první samostatný oddíl jiu jitsu. Od roku 1934 se výcvik ubírá novým směrem, více orientovaným na sportovní cíle. V roce 1935 se vPlzni uskutečnil “Velký match o nejlepšího judistu ČSR” , ve kterém v konkurenci sedmi závodníků zvítězil Adolf Lebeda.
Československý svaz jiu jitsu byl založen 3.dubna 1936 a jeho prvním předsedou se stal jeho neúnavný propagátor a významný čs.přírodovědec prof. Dr. Smotlacha. V letech 1935 a 1936 navštívil ČSR prof.Jigoro Kano. Po skončení druhé světové války v roce 1945 dochází k dalšímu rozšíření činnosti svazu. V roce 1952 se judo začíná organizovaně provozovat i na Slovensku. Vroce 1953 jsem se stali prozatímním členem Evropské unie judo /EUJ/. V roce 1953 jsme převzali i pravidla EUJ a činnost zahájilo reprezentační družstvo ČSR pod vedením A.Lebedy. V1964 se judo stalo olympijským sportem. Funkci předsedy Československého svazu jiu jitsu a judo vykonávali:
1936 – 39 prof.DR.František Smotlacha
1939 – 43 MUDr.Josef Skokan
1943 – 48 Dr.Ludvík Reimann
1948 – 50 MUDr.Bedřich Krákora
1950 – 78 Ladislav Pikhart
1978 – 85 Ing.Jan Mrákota
1985 – 92 Ing.Jaroslav Vacek
1992 – 96 Josef Balcar
1996Letošník Josef
Československý svaz judo formálně ukončil svou činnost dne 3.4.1993, když kongres EUJ v tento den přijal za řádné členy Český svaz judo a Slovenský svaz judo.